Poslední březnový den dal sluníčku i trošku času, a tak jsme se vydali na procházku do trochu opomíjeného koutu Českého ráje. Jarní stromy bez listí slibovaly, že uvidíme o něco víc, než je tomu v létě. A protože jsme v prosluněném odpoledni nikam nespěchali, rozhodli jsme se projít po pěšině celé Borecké skály v kruhu, včetně kaskád a opatrně nahlédnout z povzdálí do nedaleké obory daňků.

Skály okolo vrchu Bor jsou zvláštní tím, že se zde nenacházejí téměř žádné skalní věže, jež jsou typické pro ostatní skalní města Českého ráje. Podloží i skalní výchozy vznikly usazením pískovce v období turonu svrchní křídy. Samotné skalní město se zformovalo v mladším pleistocénu. Tehdy také započaly procesy zvětrávání, které ovlivňují vývoj skalních útvarů až do současnosti – zvláště na jaře a v zimě jde přímo o učebnicový příklad, jak příroda a počasí s pískovcem pracují. Skály mají kompaktní charakter. Nevýraznost útvarů je vynahrazena rozmanitosti jejich povrchu, který je ovlivněn jak mechanickým, tak chemickým zvětráváním. Můžete zde nalézt např. voštiny, různé typy dutin, římsy, skalní okna a hodiny. Rezavě zbarvené plochy a výstupky jsou železité inkrustace, tzv. železivce, vytvářejí zajímavá téměř umělecká díla.

Ve skalách se nachází několik jeskyní, z nichž je nejznámější pseudokrasová Ludmilina. Kdo hledá, určitě je najde. V zadním údolí kdysi tekl potok, který byl v r. 2011 uměle přeměněn na kaskádu rybníčků, mokřadních ploch a tůněk. Vzniklo tak místo vhodné zejména pro obojživelníky – však se žáby nechaly v rybníčku slyšet. Ještě milejším překvapením bylo místo, které si hned vedle kaskády pro sebe vybral jaterník podléška. Od kaskád jsme se po neznačené pěšině vydali kolem plotu obory směrem k modře značené turistické cestě. Naše tichounké chování a dalekohled nám dopřáli potěšení – nádherné pasoucí se daňky. Ale to už jsme byli kousek od nejznámější místní skály – Želvy. O kousek dál jsme si poseděli na lavičce na vyhlídce Svatopluka Čecha a kochali se krásným výhledem na Trosky. Jenže z odpočinku mne vytrhlo zjištění, že psi leží mezi hordou hmyzu poletujícího těsně nad pískem. Jen aby je něco nekouslo… To si z děr v písku vylezli po zimě na sluníčko vosy samotářky – kutilky písečné. Přiznám se, že tolik zážitků jsem v jednom odpoledni opravdu nečekala.

Foto a text: Toulavá Sláfka

Zdroj: http://ceskyrajvakci.cz/objevujte-cesky-raj-prochazkou-po-boreckych-skalach/